Jirkův příběh

Ahoj tak já jsem Jirka teď je mi 22 a život jsem opravdu lehký neměl. Jako dítě jsem byl docela problémový kluk a kdo vlastně ne kluci v pubertě to dělají. Jenže na mě ta puberta přišla kolem 9 let. A já jsem v tom věku potřeboval jakoukoli pozornost, která se mi nedostávala. Bydlel jsem s mámou a sestrou v nedalekém Azylovým domě v Příbrami. Malý prostor na 2 děti. Většina pozornosti se točila kolem sestry. A to mě hrozně vadilo. Nezkoušel jsem mámě říct že mi to vadí přeci jenom mi bylo 9.

Abych si udělal tu pozornost kterou jsem potřeboval tak jsem dělal záměrně problémy aby si mě máma všímala. Chodil jsem za školu, chodil jsem pozdě domů a tak dále. Máma občas neměla dobrou náladu a tak byla prostě hnusná a nebo nepříjemná ale to nebylo jen na mě. V tom byla i sestra ale většinou já. Měl jsem nejlepšího kamaráda Patrika který bydlel také v azylovém domě a tak jsem u něj byl skoro furt. On to měl s rodiči podobně a tak jsme se rozhodli že spolku utečmeme do Prahy jenže jsme ani jeden neměli peníze.

Udělal jsem kravinu které lituji ještě teď ... Ukradl jsem dědovi z peněženky peníze aby jsme na tu cestu oba měli. A tak jsme jeli. Jenže po hodině v Praze jsme si řekli že to byl špatný nápad. Napsali jsme od sebe papír ať nám někdo pomůže. Přišla k nám taková milá paní která se ptala co se stalo my jsme jí pravdu říkat nechtěli a tak jsme řekli, že nás tam prostě někdo odvezl. Paní zavolala policajty. U nich se zjistila celá pravda. Přijeli jeho rodiče i moje máma on domů jel ale já ne.

U policie jsem řekl celou pravdu a i to že k máme jít zpět nechci. Nešel jsem. Ještě ten den jsem byl umístěný do FOD což je fond ohrožených dětí zkráceně KLOKÁNEK odtamtud si toho moc nepamatuji. Spíše nic jen že vychovatelky tam byli super a bylo to rozdělené jako rodiny. Po dvou letech v FOD si mě vzala do pěstounské péče moje teta. To mi bylo 11 u ní jsem byl do 14 let bylo to tam opravdu super. Jenže pak jsem udělal obrovskou chybu a veliký problém. Myslím že to co jsem udělal není podstatné. Spíš je podstatné to že jsem byl umístěný do nápravného centra v Dobřichovicích na dva měsíce kde se pak rozhodne kam půjdu dál. Po dvou měsících co jsem zjistil že už k tetě zpět nepůjdu, jsem se dozvěděl, že mě umístí do Dětského domova Pepy u Příbrami.

Neměl jsem z toho moc dobrý pocit zase jiné prostředí jiní kamarádi a jestli vůbec nějací kamarádi. Když jsem dojel do domova byl jsem furt u vychovatelek nechtěl jsem se bavit s dětma ovšem pak jsem byl rádoby donucený.  Trvalo mi asi rok než jsem se adaptoval a začal se bavit úplně se všemi jako s bratry a sestrami. Takhle se to táhlo celou základní školu. Bylo to docela super. Ale problém byl že jsem býval jako čert v krabičce a to hrozně dlouho až na střední kde jsem poznal Ondru Halamu který mi dodal sebevědomí. Povídali jsem si jednou za 14 dní.

Ondra je člověk, kterýmu jsem mohl říct úplně vše co mě trápí. Abych řekl kdo je Ondra. Ondra je osobní kouč, který pomáhá lidem docílit fyzických i psychických snů. Ovšem on opravdu pomůže. Není to jako u psychologa který vám jen předepíše prášky které pak stejně nepomáhají. On je úžasnej člověk. To Ondra mě změnil v člověka, kterým jsem chtěl vždy být. Změnil na mě hlavní věc a to byl ten "čert v krabičce".

Byl jsem jiný člověk a hodně věcí jsem díky němu bral jako hlouposti nad kterýma je hloupost se zastavovat. V dětském domově já byl do 21 let vyučil jsem se v něm kuchařem a číšníkem. Šel jsem zpět k máme s tím že to bude super což bylo tak první 3/4 roku. Nyní s mamkou moc nevycházím a hledám bydlení se kterým mi pomáhá Nadace Veroniky Kašákové díky které mám nyní hlavní spotřebiče do nového bydlení. Tímto bych chtěl poděkovat Ondrovi za skvělý koučink a úžasnou podporu a nadaci Veroniky Kašákové za poskytnutí spotřebičů a pomáhání s financemi l novému kroku. Samostatné bydlení.
 
Jeho průvodce Ondra – Velice mě zajímala práce s dětmi, jelikož jsem až do setkání se s NFVK s dětmi na pozici kouče nepracoval. Vnímal jsem dobrou energii a smysl pro dobrou věc tak jsem se chtěl připojit a dnes jsem za to velmi rád. Projekt Restart je přínosem pro mladé lidi z dětského domova od samého počátku setkávání se. Primárně se s nimi setkávám jako kouč, ale také jako člověk, který přichází zvenku. Často jsem v pozici člověka, který naslouchá a je přítelem, než koučem.